Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pověst Zlatý kůň v pardubickém erbu

29. 11. 2010
Byl jednou jeden zámožný rychtář, který se staral o město Pardubice. Měl všechno vzácné, a tak chtěl i vzácného koně, proto se rozhodl, že ho pojede hledat do ciziny. Jel do daleké země, kde se pasou stáda divokých koní. Když dorazil na místo, uviděl stádo krásných koní, ale ani jeden pro něho nebyl dost vzácný. Popošel kousek dál, na mýtině uviděl koně se zlatou hřívou. Rychtář údivem nemohl ani dýchat a zvolal: „Tohoto koně chci“. Ani to nedořekl a kůň byl u něho. Když kůň k němu přiklusal, hned ho osedlal a vydali se domů do Pardubic. Všichni lidé v Pardubicích mu koně záviděli a chtěli ho získat za každou cenu. Přemýšleli, jak koně získat, a proto na něj přichystali past. Když jednou rychtář jel na pravidelnou obchůzku okolních vesnic, najednou na koně spadla brána. Brána koni přepůlila tělo. V ten okamžik rychtář viděl svého koně naposled. Zvolal: „Ach, můj kůň.“ Ale kůň byl na místě mrtev. Aby svého koně poctil, dal ho do pardubického erbu, červené pole je jeho prolitá krev. Vendula Knápková, Eva Neprašová, Sinika Víšková, Ondřej Ulrich
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář